Možná jste také vyrůstali v rodině, ve které dizajn vaší bytosti působil doslova jako slon v porcelánu.
Možná jste byli už od dětství příliš….. citliví, empatičtí, sami sebou, spontánní, emotivní, nepředvídatelní, přímí, jedineční,… zkrátka nezapadli jste do rodinné škatulky té/toho, která/ý vyhovoval představám o hodných dětech.
Někdy se stává, že když přijde do rodiny dítě, které má změnit morfogenetické pole celého rodu, je považováno za černou ovci a jeho nadčasová energie působí v poli doslova jako rozbuška.
Rodiče si pak do dítěte projikují vlastní stíny, neúspěchy, neschopnost komunikovat, zkrátka přenesou vlastní zodpovědnost za negativní emoce a prožívání na své dítě.
„Ty za to můžeš!“ zní pak němá nebo i vyslovená výčitka směrem k dítěti a ono se pak s touto mantrou časem ztotožní.
Oblékne si na sebe identitu viníka a naučí se nést vinu za všechny pocity a události ve svém okolí.
Je pochopitelné, že v rámci přežití se s touto rolí natolik identifikuje, že v ní dokonce spatřuje jakousi útěchu před nepřátelsky laděným okolním světem.
“Rád/a to pro vás udělám.” Tedy, jinými slovy, beru všechno na sebe a postarám se o to, abych dal/a věci do pořádku.
Tak zní heslo malého velkého zachránce, který si časem zvyká na to, že je příčinou konfliktů, problémů i všeho zla, se kterým se v životě setká.
Tito lidé bývají nesmírně houževnatí, pracovití, snaživí a hlavně pomáhající.
Jsou ochotni unést velkou zátěž a v určitém smyslu jim to i dělá dobře, protože mají pak pocit, že jejich existence má smysl a hodnotu.
Jsou to výborní poradci, pečovatelé, učitelé, záchranáři, terapeuté a hlavně partneři, na které se můžete spolehnout, že vás nikdy nenechají na holičkách.
Jejich pocit negativní výlučnosti z dětství pak postupně překryje hrdost na své výkony, zdolané životní lekce a na to, že se mohou považovat za výjimečně hodného a ochotného člověka.
Často lze u nich pozorovat i výjimečné schopnosti, plynoucí z jejich empatie a tvrdých životních zkoušek, ve kterých často obstáli na jedničku s hvězdičkou.
Negativním pólem jejich role je pak to, že si do svého života stále vpouštějí nevhodné lidi, kteří se naopak své zodpovědnosti rádi vzdávají.
Jsou velmi náchylní k manipulaci a často se ocitají v roli oběti, protože jejich bezbřehá ochota investovat nekonečné množství energie přitahuje parazitické typy vztahů.
Stávají se terčem obviňování, útoků a nespravedlivých nařčení proto, aby si uvědomili, že nesou příliš velký kus zodpovědnosti, která jim ve skutečnosti nenáleží.
Lidé si do nich s oblibou projektují svůj stín a své vlastní komplexy.
Často se ocitají ve vztazích s partnery, kteří pro ně jsou naprosto nevhodní, jsou například mnohem méně inteligentní, empatičtí a zodpovědní, vůbec nerozumějí jejich citlivé povaze.
Ve vztazích pak čelí lekcím, jak se odnaučit nést vinu a zodpovědnost za druhé.
Tak dlouho jsou pod palbou útoků a projekcí druhých, až si konečně uvědomí pocit vlastní hodnoty a naučí se vymezovat vlastní hranice.
Pokud si svůj samaritánský komplex uvědomí, pak mají šanci transformovat své zkušenosti a prošlé lekce v mocný dar.
Protože jsou tak pracovití a houževnatí, potřebují se více uvolnit do proudu života a naučit se plně důvěřovat tomu, že už takhle jak jsou, jsou naprosto v pořádku.
Potřebují pochopit, že
- už nemusí víc nikomu dokazovat svou hodnotu.
- nenesou vinu za to, jak se cítí a chová jejich okolí.
- se nepotřebují obhajovat ani nikomu nic vysvětlovat.
- jsou pro druhé lidi darem a učiteli, nikoliv příčinou jejich projekcí.
Někdy se tito lidé mohou zaseknout ve stádiu, že si uvědomí své hranice, ale zůstanou v módu “jsem pyšná/ý na to, že jsem to všechno přežil/a”.
To ještě není skutečná zralost.
Tuto energii je třeba zužitkovat a proměnit ve tvořivou činnost, spojenou s lehkostí.
Být hrdý na své lekce je jen fáze, která má pomoci člověku objevit vlastní potenciál a získat zpět svou ztracenou sebehodnotu.
