Poprvé po 15 letech jsem ze sebe úplně svlékla roli matky-samoživitelky a stala se na několik týdnů jen a jen sama sebou.
Musím říct, že moje dcera, která je velmi samostatná, mi k tomu velice vyšla vstříc a to až tak, že jsem občas zapomněla, že nějaké dítě vůbec mám.
Tato zkušenost krom jiného mi pomohla shodit další závoj, který už na sebe dobrovolně neobléknu.
Naučit se pilně pracovat a zabezpečit sebe a své dítě, napnout všechny síly k výkonu a dosažení cíle, to už můj vnitřní muž ovládá na jedničku.
Nyní přichází doba, kdy je důležité ještě více se uvolnit do prostoru a nechat vyšší síly pracovat pro moje nejvyšší dobro.
To neznamená zapomenout na práci a jen tak se poflakovat po světě.
Znamená to, ještě více důvěřovat prostoru, že čím méně snahy vyvíjím, tím více mohu být užitečná pro sebe i pro ostatní.
Ano, přesně v tomto pořadí.
Jeden z nejjedovatějších programů, který si vlastně ani většinou neuvědomujeme, je mechanismus, který nás drží v pocitu kontroly nad naším okolím, abychom nezapomínali na naplňování představ, očekávání a potřeb našeho okolí.
Dokud máme své okolí na prvním místě, tak ve skutečnosti máme velmi omezené zdroje, vydáváme se z energie a nakonec se zákonitě musíme zlobit, jak na sebe, tak na ostatní.
Tento mechanismus je v nás často tak moc vrytý a zakořeněný, že může trvat měsíce i roky, než odkryjeme všechny jeho podoby a zdánlivě nevinné projevy, které jsou součástí naší kultury, tzv. dobrého vychování, sociálního programování, etiky i křesťanských a jiných náboženských dogmat.
Fokus na sebe tedy stále ještě v určitých kruzích je považován za sebestřednost a sobectví, nehledě na to, že kdybyste tento princip chtěli uplatnit v běžném zaměstnání, tak prakticky většinově nemáte šanci se tam udržet.
Nevadí. Za mě každý malý krok směrem k tomuto uvědomění je velkým projevem lásky k sobě.
Každý proces má svůj čas, a proto i když se třeba necítíte být dostatečně milující nebo láskyplní k sobě, uvědomte si, že každá objevená pravda o sobě je zároveň projevem této lásky.
- Tedy i to, že se nemáte rádi, je projevem pravdivosti k sobě a každá pravda přináší zároveň i úlevu, i když zpočátku se to tak nejeví a může to někdy i bolet.
- Bolest je součástí emocí, které jsme překryli a potlačili tehdy, když jsme realitu, neboli pravdu nebyli schopni unést.
Nyní však všichni čelíme následkům svých dřívějších (více nebo méně vědomých) rozhodnutí a pokud jsme schopni unést tuto zodpovědnost, otevírá se před námi svobodnější prostor pro naše další volby.
Za mě tedy cesta k osvobození nespočívá v tom, někým se stát.
Ba naopak, uvědomit si, že role, které jsme na sebe oblékli, mohou být jen dočasné, aby nám zajistili po určitou dobu naše přežití.
Ve skutečnosti nejsme těmito rolemi, nejsme ani dětmi, ani rodiči, ani terapeuty, nejsme ani učiteli, prodavači nebo influencery, nejsme ani dobrými nebo špatnými lidmi.
Jediné, k čemu bych esenci lidské bytosti přirovnala, že jsme učenci i umělci života v různých formách, které časem měníme tak, jako had mění pravidelně svou starou kůži.
A že dokud naše vědomí nespočine na prahu vlastní smrti, nemá smysl hodnotit náš život ani život nikoho jiného, protože dokud se do smrti plně neponoříme, nemůžeme vědět o životě téměř nic.
A na druhou stranu, můžeme ho zkoumat, objevovat, hrát si s ním, bojovat proti němu, užívat si ho, prožívat, radovat se z něj, plakat nad ním, smát se, litovat ho, ba ho můžeme i vzdát a všechno to bude nakonec jen součást jednoho velkého experimentu, zkušenosti našeho vědomí, vše nakonec bude přijato jako součást nutného uvědomění, rozhodnutí božské jiskry v nás.
A s tímto přitakáním se dostaví i pocit věčnosti a spočinutí v klidu, ve zdroji, v láskyplném prostoru našeho srdce.
Zde člověk přestává mít potřebu cokoliv hodnotit, nadřazovat, soutěžit, zápasit, bojovat a předbíhat.
Jak řekla po mém příjezdu moudře moje dcera Anička: “Přestat to hledat v těch činnostech a uvědomit si, že to není úsilí, ale je to ničím nepodmíněný vnitřní stav.”
Takže se vracím znovu na začátek – jsem ráda, že mohu být i zároveň maminkou takové bytosti, od které se celou dobu mohu učit, protože i ona mi pomohla sejmout mnoho závojů a vrstev a byla a stále je mojí velkou učitelkou.
Krásný den všem 
