Z toho důvodu jsem v minulosti trpěla nadváhou, poruchou příjmu potravy a pohyb nebo sport pro mě znamenal jediné slovo: bolest a utrpení.
Rodiče chtěli, abych sportovala, ale já nebyla schopná se hýbat.
Svou emocionální bolest jsem zajídala a moje nervová soustava byla permanentně přetížená.
Teprve v dospělosti jsem začala spontánně tancovat a cvičit jógu, ale po porodu jako když utne a nebyla jsem opět schopná se donutit k pravidelnému pohybu.
Časem jsem si to přestala vyčítat, protože jsem pochopila, že pokud se do čehokoliv nutím, tak na sebe opět vyvíjím jen další nátlak a mému tělu to nijak neprospěje.
V covidové fázi jsem začala víc pracovat online a hodně času jsem trávila doma a kolikrát se nedonutila jít ani na procházku. Přestala jsem se úplně snažit to změnit a z žertu jsem přátelům říkala, že už jsem došla do fáze, kdy jsem měla z té pohovky pomalu proleženiny.
No a pak začaly chodit myšlenky na pohyb čím dál častěji.
Když se mi nedařilo pravidelně chodit ven, tak už jsem si to vůbec nevyčítala, i když jsem cítila, že se tělo k pohybu hlásí.
A pak mě napadlo, jak skončilo léto, navštívit krytý bazén.
Nikdy mě to tam nebavilo, ale přišel impulz, tak jsem ho poslechla.
Od té doby jsem tam téměř denně a moje kondice se postupně zlepšuje.
Zpočátku jsem na to netlačila, plavala jsem jako želva a teď bych to tipla tak na kapra, ale těch 45 minut dám a mám z toho eufórku po celý zbytek dne.
Já vím, že to není žádná novinka, že endorfíny mají pré, ale spíš jsem se chtěla podělit o to, že mě to přesvvědčilo, že nemá smysl na sebe v žádném ohledu tlačit. Že pokud to nevychází z radosti, tak to stejně nevydrží.
A pro mě je to teď čistá radost, každý den se na to těším. Je to úplně jiné, než když do toho jdete, protože se to má.
Takže pokud je tady někdo, kdo má třeba dojem, že je líný, možná by bylo fajn si to nevyčítat a přiznat si, že z nějakého důvodu při pohybu třeba cítíte tlak. Nebo máte vyčerpané tělo z toho, že dlouhodobě neděláte to, co by vás těšilo. Třeba se přepínáte v práci, nebo máte malé děti. Nebo vám chybí vitamíny a minerály.
Moje zkušenost je taková, že ze všeho nejdřív je potřeba se maximálně uvolnit.
A to jak psychicky, tak i fyzicky.
Přestat na sebe vytvářet tlaky.
A z tohoto uvolnění pak člověk načerpá energii na to, aby měl chuť se hýbat.
A tím, že se hýbe, opět čerpá do těla energii a tím se roztočí kruh, jak zůstávat ve spojení se zdrojem.
Tak sportu zdar!
A lenochům taky 
