Tedy, v první řadě, nevyznávám koncept viny, tedy neztotožňuji se s tím, že muži mohou za všechno zlo světa, zatímco ženy trpí jako nevinné oběti svých tyranů, i když takto to v textu není přímo nazváno, někdo by mohl mít pocit, že je v tomto ohledu trochu tendenční.
Jde o to, že mužský a ženský princip máme každý sám v sobě, ve svém nitru, ve svém světě a pomocí jejich působení vytváříme vztahy ve vnějším světě.
Tedy, pokud mužský a ženský princip v člověku není v harmonii a spolupráci, vytváří pak koncept oběti a tyrana, což se promítá jak v mužském, tak ženském světě.
Proto ženě, která je ztotožněná s rolí oběti, nepomůže, když bude mít vedle sebe vědomého muže, naopak, její trauma by jeho otevřené srdce vytáhlo na povrch a ona by musela čelit obrovské bolesti.
Proto si zraněná žena přitahuje do života slabé nebo zraněné muže, kteří pro ni představují buď potvrzení její role oběti, nebo bezpečnou zónu, kdy může mít partnera pod kontrolou.
Proto jediným způsobem, jak se může žena osvobodit z role oběti, je postavit se do své síly a plné autenticity a přestat tak hrát role, kterým se zaprodala, aby zapadla do mužského světa.
Někdy je to dlouhá cesta, protože žena si často ani není vědoma, že tyto role pro muže hraje. Jsou tak hluboce vštípené a naučené, že by si připadala nepatřičně, kdyby se měla postavit sama za sebe.
Celá společnost je prosáklá těmito rolemi a často jsou podporovány a vyživovány komerčními médii a módním zábavním průmyslem.
Když se žena vymyká těmto trendům, bývá označována za nedostatečnou.
A protože vyloučení ze společnosti je na podvědomé úrovni vlastně odsouzením ke smrti vyhoštěním, to samé zažívá žena i ve vztahu s mužem.
Proto se ženy snaží podřizovat a zavděčovat, přizpůsobovat a křivit své hodnoty, protože opuštění mužem v dřívějších dobách znamenalo jistou smrt.
Jedině žena, která v sobě probudí lásku natolik, že upustí od povrchních hodnot, přestane se zaprodávat, přestane se snažit být ideální partnerkou, milenkou, krasavicí, matkou, pečovatelkou nebo cokoliv co si sami dosadíte, a začne být skutečně přirozeně SAMA SEBOU, v plné autenticitě, jen taková žena může být osvobozena od lpění a závislosti, od strachu z nedostatečnosti, z opuštění, vyhoštění a strachu ze smrti.
Žena, která v sobě objevila svou odmítanou, potlačenou divokou stránku, svou čarodějnici, saň, hysterku, oběť, kritika, panovačnou a krutou královnu, ošklivé káčátko, i ubohou chudinku, spojila se se všemi těmito částmi a navázala s nimi přátelský dialog, tato žena se již nemusí bát své vlastní temnoty, ani temnoty svého muže, protože žije ve spojení se svým tvůrčím potenciálem a již není ovládána svými temnými silami.
Ovšem je to cesta a cesta vyžaduje trpělivost, lásku a soucit sama k sobě při poznávání svých méně atraktivních zákoutí v duši.
Proto je důležité při všech těch náročných úkolech, emocionálních procesech, životních výzvách a práci na sobě, neztrácet ze zřetele ten nejdůležitější cíl a tím je směřování k lásce a harmonii.
Abychom i v dobách největšího temna nezapomínaly na to, kým ve skutečnosti jsme.Čistou Esencí Láskyplného Zdroje
