Chodí to teď z mnoha stran i od mých kolegů a probíraly jsme to o víkendu i se ženami, které za mnou přišly s tímto tématem ve výcviku neduálního přístupu.
Někteří lidé prohlašují, že vše je iluze, že jsme jednota, že není třeba prožívat bolest, že nezáleží na tom, jaké máme myšlenky nebo emoce, že to nejsme my, kdo to prožívá, že není potřeba mít ego, není potřeba nastavovat hranice, že se máme zbavit odporu, že čas neexistuje, hmota je iluze, není potřeba nic odevzdávat, analyzovat, řešit, že vědomí je odosobněné a někteří dokonce o sobě mluví ve třetí osobě.
Hm… ano, já souhlasím, že i toto může být nejvyšší pohled vědomí bez ega a jistě je to prospěšné pro vyvážení některých stagnujících programů uvíznutí v utrpení, lpění na určitých dogmatech a nekonečných čistících procesech… ano, vše má mít svou míru, ale také to má svůj určitý čas k žití a také svůj protipól.
Za mě tedy jedna velmi subjektivní a zjednodušená úvaha pro vyvážení právě řečeného.
Život ve hmotě provází určitý jev zvaný odpor, který způsobuje oddělenost hmotných struktur.
Tento ODPOR je z mého úhlu pohledu způsobený tím, že existují různá frekvenční pásma a rozdíl mezi těmito pásmy je příčinou toho, že naše ruka neprojde zdí nebo že vidíme světlo a tmu.
Lidské tělo je plné napětí a odporu právě proto, abychom se naučili pracovat se svojí pozorností a mohli jsme efektivně využívat své vlastní nástroje, jakými jsou například dech, komunikace, bdělá pozornost a záměr ke tvorbě hmotné reality.
Kdyby vůbec neexistoval ODPOR, neexistovaly by ani žádné hmotné formy, které bychom mohli vnímat jako oddělené objekty… neviděli bychom je, necítili ani nevnímali.
Byli bychom jako jedna velká šedivá kaše.
Svět je ale pestrobarevný, různorodý a existují zde miliardy forem a struktur, od jemněhmotných neviditelných, až po ty nejhrubší a nejvíce destruktivní.
Lidská zkušenost někdy nemusí být úplně vědomou volbou.
Ano, je tady určitá nabídka.
Ano, za mě je fajn naučit se procházet životem s minimálním odporem.
Ano, je určitě dobré mít nadhled a neztotožňovat se s myslí a egem.
Ale chtít po sobě, abychom se úplně zbavili odporu a ega, je za mě trochu kontraproduktivní, protože naše západní společnost je posedlá touhou po dokonalosti a tento vzorec se snažíme aplikovat ve všech vrstvách a sociálních skupinách.
Stejně tak se ale tento požadavek žít bez ega a bez odporu nevyhýbá ani tzv. duchovním hledačům, kteří si jím někdy namísto pohody a uvolnění naberou na svá bedra ještě větší nálož a více na sebe tlačí.
Za mě funguje to, ať si každý postupně přichází na to, co bude v daném okamžiku vyhovovat právě jemu.
Ženy z naší skupiny pocítily velkou úlevu, když jsem jim řekla, že prožívat odpor, emoce a nepříjemné pocity je zcela v pořádku.
Že když nejsou 24 hodin denně v nadhledu a ještě neodpustily svému bývalému, že to z nich nedělá méněcenné bytosti a zlé čarodějnice.
Že si mohou dovolit prožívat strach, pocit méněcennosti i beznaděj bez toho, aby cítily vinu, že ještě nejsou dostatečně duchovně na výši.
Že cítit odpor a rezistenci v těle je naprosto běžné a normální.
A právě tím, že si dovolíme být lidskými bytostmi i ve své zranitelnosti, že dokážeme přijmout, že nás někdy něco naštve a rozhodí, je za mě mnohem více v souladu s pravdou, než se snažit za každou cenu tvářit, že se mě emoce a pocity netýkají.
Vím, že existují lidé, kteří jsou schopni prožívat život bez ztotožnění a zachovávat nejvyšší pohled ve všech situacích. Osobně jsem jich pár potkala. Ale to nemění nic na tom, že máme úplně stejnou hodnotu všichni bez rozdílu.
Navíc tito lidé jsou plní soucitu a lásky a nedávají vám najevo, že je s vámi něco špatně, když se cítíte zranitelní nebo slabí. Naopak, povzbuzují vás v tom, abyste byli sami sebou. A i když vás nenechají zbytečně se litovat, rozhodně na vás nevyvíjejí tlak typu, že musíte být jako oni.
Častokrát vytvářejí kolem sebe pole, jako by oni sami nebyli důležití, a dávají vám ohromný prostor k tomu, abyste vy sami cítili svoji jedinečnost, svobodu projevu a možnost cítit se naprosto přijati takoví, jací jste.
Nikdo z nás není v kůži nikoho jiného a není potřeba se stát někým jiným.
Někteří osvícení lidé jsou tiší, skrytí, mlčenliví a skromní, jiní se projevují jako vědomí opilí blázni plní euforie, jsou otevření, družní a veselí.
Každý z nás má svou jedinečnou esenci a podstatu a jen my sami víme, co v přítomném okamžiku prožíváme… a tak je to dobře.
Všichni jsme v pořádku tak, jak jsme, každý na své jedinečné cestě plné dobrodružství a různých barev, vůní a chutí, každý podle svého gusta.
I tato moje úvaha je jen krátkým zamyšlením nad tím, co ke mně teď od lidí přichází, a není to žádná všeobecná rada nebo pravda pro každého.
Mějte krásný den, každý po svém 
