Někteří lidé se snaží na sobě “pracovat”, nebo dosahovat vytoužených stavů, cílů, hodnot, protože mají představu, že tam na konci utrpení na ně čeká nějaký druh vykoupení z bolesti a budou žít život jen podle svých představ, bez bolesti a utrpení.
Moje zkušenost je trochu jiná.
Snaha unikat před bolestí je strategií dítěte, které odmítá přijmout současný stav své vnitřní reality, odmítá prožívat bolest, protože cítí, že nemá kapacitu unést tlak a vnitřní napětí, které v něm zanechaly minulé traumatické události.
Dítě se doslova bojí o svůj život, když se cítí opuštěné, osamělé, odmítnuté.
A proto dětská strategie velí – vyřeš svůj problém a pak budeš mít klid.
Skutečnost je však taková, že klid a mír můžeme zažívat pouze tady a teď, v plnohodnotném spojení s vlastním tělem, a tedy i s bolestí, tlakem a emocemi, které toto tělo uchovává jako nezpracovaný, neprožitý obsah z minulosti.
Je tedy velkou výzvou pro mnohé lidi naučit se žít s bolestí, naučit se vnímat a prožívat všechny nepříjemné pocity a emoce, naučit se být se stresem a věnovat plnou pozornost nervovému systému, který je narušený, vnímat všechny ty nepříjemné pocity, o kterých jsme přesvědčeni, že se nedají zvládnout.
To ovšem vyžaduje schopnost soustředění a vytrvale se učit přenášet svoji pozornost dovnitř do těla, dovolit si cítit nepříjemné pocity a bolest a dělat to tak často a opakovaně, dokud člověk nezpracuje veškerý obsah svých podvědomých traumatických zážitků.
Ano, pro některé je to běh na dlouhou trať, ale za mě je to zaručený způsob, jak konečně dospět a přestat si vytvářet realitu plnou nedorozumění, strachu a násilí.
Teprve tehdy, když člověk přijme věci a svoji vnitřní realitu tak jak jsou, uvědomí si vlastní odpovědnost vůči tomu, jak vnímá a spolutvoří realitu tam venku.
Schopnost být s tím, co cítí, přivede člověka k pokoře a ke zdroji jeho vlastní síly.
Na tomto principu a na principu body-psychoterapie, pomocí práce s dechem stavím i své kurzy a programy pro lidi, kteří touží po skutečné a trvalé změně.
Jediná trvalá cesta k osvobození je cesta do vlastního nitra.
Každý člověk v sobě může nalézt nástroje, jak nejlépe naslouchat vlastnímu vedení a dělat kroky, které jsou v souladu s jeho niternými potřebami a potřebami jeho duševního růstu.
Každý, kdo si dovolí jít touto cestou a zajímá ho pravda o něm samotném, pak pochopí, že on sám je zdrojem všeho, co ve svém životě považuje za projev vnější reality.
