A zvlášť pro empaty a lidi, kteří jsou naučeni vnímat svou hodnotu hlavně skrze reakce svého okolí a koncepty o tom, co je více nebo méně morální, duchovní, dokonalé nebo užitečné.
Nejsme zde proto, abychom se vzdávali vlastní osobnosti, abychom popřeli sebe a byli zde jen pro druhé, nejsme zde proto, abychom sloužili vlastním konceptům o morálce, abychom na sebe vyvíjeli tlak a stali se otroky svého bezútěšného kritika.
Zdravé ego je ve skutečnosti nástrojem, který nám umožňuje vstoupit do vlastní síly a uchopit tak celý svůj tvůrčí božský potenciál.
Tzv.duchovní lidé často varují před projevy ega, považují ho za méněcennou složku a pouhý projev lidské slabosti.
Ano, ego s námi umí pěkně zatočit, a umí otřást s celým našim životem, pokud nás ovládá jeho nízká pudová část.
Ale ego není jen součástí našeho stínu.
Ego je naší základní stavební strukturou, je formou, která má vliv na energetický tok v našem systému, je definicí toho, jak vnímáme sami sebe v přítomném okamžiku.
Ego napomáhá utvářet náš vývoj jako jednotlivce i celé společnosti.
Ovšem pokud se ho zříkáme a považujeme za méněcenné, pak nastává v našem energetickém systému nerovnováha a my žijeme životy druhých namísto toho vlastního.
Nejde o to, aby nás ego ovládalo, ale o uznání jeho důležitosti pro náš lidský život.
Pokud je ego zdravé a vyvážené, pak přirozeně naplňujeme své potřeby a dokážeme mít zdravou sebedůvěru a sebelásku, která zároveň navyšuje naši duchovní kapacitu.
Když je ego potlačené, pak se může stát, že často vzlétáme k nebesům s nepřiměřenými morálními nároky na sebe i druhé, unikáme do duchovních, astrálních a jiných světů a myslíme si, že sloužíme ostatním, zříkajíc se vlastních požadavků a potřeb ve fyzickém projevu.
Chceme být dobrými lidmi pro druhé, ale sami si nedokážeme vytyčit hranice a definovat vlastní teritorium.
Tím se připravujeme o významnou složku sebe sama, protože člověk, který se zříká vlastních potřeb, nedokáže skutečně naplnit svůj život k plné spokojenosti, o druhých ani nemluvě.
Takže když se například narodí talentovaný hudebník, který z ostychu a pocitu vlastní nedokonalosti nikdy nepředstoupí před publikum aby ukázal svůj dar, může svůj život promarnit a promrhat tak velkou příležitost, jak obohatit velký kus světa a uspat svou duši ně pěkný čas v blažené nevědomosti.
Když se jedná o skutečnou službu druhým lidem, pak tato zahrnuje plné přijetí a projevení toho, kým jsem ve všech svých aspektech a formách, ač se to druhým může jevit jakkoliv neskromné, nedokonalé, neobvyklé nebo dokonce šokující.
A pokud někdo odmítá být viděn, slyšen, vnímán ve své síle jen proto, že to považuje za projev egoismu nebo dokonce narcismu, může tím také propásnout svou životní šanci skutečně pomoct mnoha lidem.
Skutečný narcis nebo egoista se totiž nad takovou otázkou vůbec nezamýšlí.
Mít zdravé ego znamená vstoupit do plné síly v autentickém projevu toho, kdo jsem, vzdát se falešné skromnosti, předsudků vůči moci, striktního dělení na věci dobré a špatné, duchovní a méně duchovní.
Moje zkušenost mi říká, že neexistuje jediná věc ve vesmíru, která by v sobě neobsahovala duchovní složku, protože celá existence je složená z ducha.
Proto, ať si o čemkoliv myslíme, že je méněcenné a vyčleňujeme to ze šuplíku užitečných nebo duchovních věcí, vše slouží jednomu celku a právě rovnocennost uznání všech aspektů života vede k naplněnému životu ve skutečné osvícené službě.
